ZX Spectrum +3

... je pátou variantou počítače z roku 1987. Na první pohled hodně podobný předchozímu, pouze kazetový magnetofon vystřídala 3" disketová mechanika. Vzhledem k tomu, že pro její práci bylo třeba upravit ROM, byla opět zvýšena a to rovnou na 64 kB. Zároveň bylo upraveno stránkování paměti RAM tak, aby veškerý adresový rozsah byl obsazen pamětí RAM (tzv. režim allram) a tudíž bylo možné provozovat operační systém CP/M.

Tento počítač však přinesl řadu nekompatibilit s předchozími modely, které sice bylo možné softwarově obejít, ale problémy nastávaly u původních programů a her. Zároveň v původním editoru nefungovaly diskové operace a také úprava programů pro spolupráci s disketami i přes poměrně robustně naprogramovaný systém (byť dost pomalý a s řadou postupně opravovaných chyb) nebyla vůbec snadná. Také se na tomto počítači objevil problém s porty pro připojení joysticků, které si Amstrad upravil tak, že bylo třeba používat jeho joysticky (případně použít redukci, nebo porty přepojit podle standardu). Z paměti ROM byly navíc odstraněny rutiny pro obsluhu keypadu. Některé z nich bylo možné vyvolat po přepnutí do grafického (G) módu klávesnice. Pohodlnější ovšem bylo použití programu keypad, který běžel pod IM2. Konektor, do kterého se keypad u variant 128k+/+2 připojoval u +3 zůstal, byl pojmenován AUX a nebylo ho možné ovládat z BASICu. Počítač obsahuje vestavěný pozdrav. K jeho vyvolání je nutné v editoru napsat příkaz copy randomize a po stisknutí klávesy Enter je nutné současně stisknout klávesy C, J a L.

Představení ZX trojky v podání Amatérského rádia...

V srpnu 1987 představila anglická firma Amstrad svůj druhý pokus na stále vděčné Sinclairovo téma: po počítači Spectrum 128 +2, kterých od září 1986 prodala půl miliónu, nabídla zákazníkům nové Spectrum +3 (Plus 3). Z předchozího modelu převzal Plus 3 skříňku s klávesnicí, která je však opět černá. Zabudovaný kazetový magnetofon nahradila jednotka pružného disku. Oboustranné disky o kapacitě 350 K mají neperspektivní formát 3". Prostřednictvím konektoru v zadní stěně je možno připojit vnější disk 3, 3,5 nebo 5,25". Tamtéž jsou konektory pro paralelní připojení tiskárny, napájecí zdroj a konektor sběrnice mikroprocesoru.
Sériové rozhraní RS232 sdílí konektor s rozhraním MIDI, TV signál a signál RGB mají každý vlastní konektor. Samostatnou numerickou klávesnici počítače Plus 2 už nové Spectrum nezná a konektor, který po ní zbyl nese označení Aux.
Vícepólový dříkový konektor Tape/Sound připojuje kazetový magnetofon pro záznam i snímání nebo výstup zvukového signálu. V levém boku zůstaly dva nestandardně zapojené konektory pro ovládače a tlačítko RESET. Nové Spectrum nemá na klávesnici vyvedeno napájení 9 V a proto přídavné zařízení, která ho vyžadují, nebudou fungovat.
Také výstup RGB nyní pracuje jen s barevným monitorem. Zcela zavrženy byly paměti Microdrive, na něž Amstrad nemá výrobní práva a tedy také Interface 1, který je podmínkou jejich připojení. Nový počítač obsahuje mnohem méně integrovaných obvodů než Plus 2. Paměť ROM tvoří dva obvody po 32 K, 128 K paměti RAM v 16 pouzdrech nahradily čtyři obvody. Dále jsou použity integrované obvody pro RS232, zvukový generátor, TV obraz a TV zvuk. Zcela nový je zákaznický obvod vytvářející obrazový signál a realizující paralelní rozhraní i připojení ovládačů, Formát zobrazení zůstal zachován, včetně kolize barev, ale zdokonalené obvody pro TV obraz i zvuk vytvářejí mnohem lepší dojem.
Programové vybavení v pamětech ROM obsahuje vedle 32 K kódu převzatého z Plus 2 dalších 34 K, ve kterých je uložen diskový operační systém (+3 DOS), řídící program tiskárny, analyzátor rozšířené syntaxe a další kód o němž Amstrad zatím mlčí. Editor nedoznal proto Plus 2 žádně změny, BASIC zůstal zachován asi z 95 %. Nebyla přidána žádná klíčová slova, nové příkazy se tvoří kombinacemi stávajících slov. Horních 64 kB paměti RAM je i nadále přístupno pouze ve strojovém kódu, nebo se používá jako RAM disk. Rozlišení mezi kazetou, zabudovaným či vnějším diskem RAM se děje pomocí názvů zařízení T:, A:, B:, M:, který se uvede před jménem souboru. Slučitelnost +3 s programy pro všechna předchozí Spectra by měla být dobrá, i když v ojedinělých případech nelze vyloučit nepříjemné překvapení. Výhodná je možnost přímého přenosu diskových souborů z Amstradova systému pro zpracování textů Joyce PCW 8256) na nové Spectrum.
Použitý DOS nápadně připomíná Amsdos počítačů Amstrad CPC CPC a CPC 6128, možná proto, že oba vytvořila programátorská firma Locomotive Software. Očekává se, že Amstrad brzy ohlásí pro Plus 3 i nejrozšířenější operační systém 8 bitových počítačů CP/M. Zatím u všech dosavadních počítačů Spectrum vadila paměť ROM umístěná od začátku paměti, přesně tam, kde CP/M naopak vyžaduje paměť RAM. Proto má Plus 3 možnost přepnutá do módu all RAM, kdy je celá paměť pouze typu RAM. Součástí dodávky je obsáhlá příručka o 330 stranách a pružný disk se šesti hrami firmy Ocean.
Úspěch nového počítače je však ohrožen nereálně vysokou cenou 249 liber. Programátorské firmy se nebudou namáhat psát nové programy, plně využívající možnosti diskové paměti, pokud se neprodá alespoň sto tisíc počítačů. Plus 3 tam může být odsouzeno k živoření jen se stávajícími programy, které se jednoduše přenesou z kazet na pružné disky, Proto doporučuje časopis anglických počítačových fanoušků Sinclair User firmě Amstrad snížit cenu počítače Spectrum 128 +3 na předvánočním trhu na 175 liber, což prý z něj zaručeně udělá Amstradův nejprodávanější výrobek. Zda Amstrad na tuto šlechetnou nabídku přistoupí, se teprve uvidí.

V době uvedení tohoto počítače už Spectru trošku ujížděl vlak, ovšem firma Amstrad si s tím hlavu nelámala. První Spectrum nemělo být dle vyjádření samotného principála firmy herním počítačem, ale strojem na učení programování a na práci (přičemž se, upřímně řečeno, vzhledem k mizerné klávesnici k této činnosti moc nehodilo, stejně jako vzhledem k chybějícím joystickovým portům zase nutilo zájemce o hry k investici v tomto směru).

Firma Amstrad se ale rozhodla oba nedostatky napravit a zajistit možnost jednak jednoduššího hraní her, ale i snazší práce. Proto dostaly její počítače slušnou klávesnici, která sice není tak dobrá, jako například ta od osmibitového Atari, ale mnohem lepší, než bylo doposud u Sinclairů zvykem. S rozložením se ale příliš nelámali, prostě vzali to ze Spectra+ a 128, pouze hardwarové řešení bylo ze zcela jiné galaxie.

Hráče potěšila integrace joystickových portů, bohužel ale firma použila specifické zapojení, známé z neúspěšného Interface 2, místo aby následovala všechny ostatní v implementaci klasické varianty, známé nejen z osmibitového Atari a Commodore, ale i z nové generace Atari ST či Amig. Ten fakt použití vlastní verze je opravdu dost nepochopitelný, protože tehdejší trh herních ovladačů mohl nabídnout spoustu různých přístrojů pro klasické řešení, ovšem stroje Sinclair se díky jejich specifiku musely nakonec spokojit s málem možností.

Stejně tak je nepochopitelné použití proprietární 3" diskové jednotky místo v té době již vítězícímu formátu 3,5". To je vysvětlováno snahou firmy Amstrad prosadit standard, který používala ve svých vlastních počítačích. Bohužel, uživatelé Spectra se tím pádem museli spokojit s nižší kvalitou, jelikož jejich diskety nabízely pouhou polovinu kapacity konkurence, kromě toho je v jednotce bylo nutné otáčet. Na druhou stranu je ale třeba zdůraznit, že mezi ostatními osmibitovými platformami se dost paradoxně Sinclair dostal na špici pelotonu, jelikož jak Atari, tak Commodore pracovaly jen se starším 5,25'' formátem, který nabízel nižší rychlost i kapacitu a diskety byly nepříjemně veliké. Pouze Apple IIc+, IIgs a BBC Micro (zde k tomu došlo později) umožnilo připojení i 3,5'' jednotky, ovšem za cenu nekompatibility se starším softwarem.

Spectrum +3 už rozhodně není žádným drobečkem, jedná se o solidně velký počítač, který ve velikosti předstihuje mnohé z dobových strojů, ovšem je to především díky integrované disketové jednotce. Na druhé straně, takový Apple IIc, vrchol tehdejší miniaturizace v této třídě, dokázal do menšího těla integrovat jednotku pro ještě větší diskety. Velkou výhodou oproti předchůdcům je množství jeho portů. Kromě už zmíněných joystickových jste konečně k počítači od Sinclairu mohli připojit monitor, externí disketovou jednotku a představen byl i proprietární port na tiskárnu a RS232. Počítač je tím pádem ale vyšší a přední strana dost nepříjemně naráží na zápěstí, pokud už se rozhodnete na něm psát všemi deseti.

Počítač pokračoval v tradici Spectra 128, které jako první nabídlo po spuštění menu s několika možnostmi. Spectrum +3 vám tedy buď umožní rychle nahrát nějaký ten software, nebo se odeberete do klasického Sinclair Basicu, který je zde ale prakticky neovladatelný, jelikož Amstrad rezignoval na sofistikovaný popis klávesnice, takže najít zde klíčová slova znamená znát celé rozložení zpaměti. Kromě toho, v klasickém basicu z důvodů kompatibility nemůžete pracovat s diskem. Poslední variantou je rozšířený basic, kde už nemáte disketovou mechaniku pro ozdobu a standardní basic je lehce rozšířen. Psaní programu v něm už ale probíhá klasickým vypisováním celých příkazů.

Pavel Tronner

Kvůli přítomnosti disketové jednotky muselo být programové vybavení počítače rozšířeno i o software pro její ovládání, diskový operační systém +3DOS. Proto byla proti počítači Sinclair ZX Spectrum +2 paměť ROM rozšířena na 64 KB. Kromě toho přibyl paralelní port. Z paměti ROM byla odstraněna obsluha přídavné klávesnice Keypad. Také ZX Interface I s tímto počítačem nefunguje. U počítače byl odstraněn efekt, kdy při čtení z portu, na který není připojeno žádné zařízení, je čtena hodnota právě zobrazovaného atributu (obvykle je k tomuto účelu využit port 255), proto na počítači nefungují některé hry, které tohoto jevu u předcházejících modelů ZX Spectra využívaly ke zjištění polohy paprsku. K počítači je možné připojit druhou disketovou jednotku. V manuálu k počítači je doporučováno jako druhou disketovou jednotku připojit disketovou jednotku Amstrad FD-1.

Základní programové vybavení počítače v paměti ROM existuje ve dvou verzích, 4.0 a 4.1. Počítače ZX Spectrum +3 obsahují většinou verzi 4.0, verze 4.1 je obsažena většinou v počítačích ZX Spectrum +2A. S rozšířením pevných disků a paměťových karet vytvořil Gary Lancaster rozšíření počítače ZX Spectrum +3e.

Používané porty

Počítač k ovládání vestavěných periférií používá porty procesoru 253 (šestnáctkově FD) a 254 (šestnáctkově FE). K portu 253 je připojeno více periferií, mezi nimi je rozlišováno pomocí vyššího bytu adresy portu.

Stránkování paměti

Protože procesor Z80 umožňuje adresovat pouze 64 KB paměti, je celá paměť o velikosti 192 KB rozdělena na stránky o velikosti 16 KB, které se připínají do adresového prostoru procesoru. Od adresy 0 do 16383 je připojena jedna ze čtyř stránek paměti ROM, od adresy 16384 do 32767 je připojena stránka č. 5 paměti RAM od adresy 32768 do adresy 49151 je připojena stránka č. 2 paměti RAM a od adresy 49152 do adresy 65535 je možné připojit kteroukoli z osmi stránek paměti RAM, včetně stránek č. 2 a č. 5. Kromě toho může být paměť nakonfigurována do tzv. režimu allram, kdy je celý adresovatelný rozsah tvořen pouze pamětí RAM. Počítač má dvě videoram, jednu umístěnou ve stránce č. 5 a druhou umístěnou ve stránce č. 7.

V ROM 0 je obsažen celoobrazovkový editor Sinclair BASICu (editor v režimu 128K), v ROM 1 analyzátor syntaxe, v ROM 2 +3DOS a v ROM 3 ROM ZX Spectra 48K.

Ke stránkování paměti jsou použity porty 32765 a 8189. Význam jednotlivých bitů hodnot odeslaných na tyto porty je následující:

Manual

 WoS

Stránka byla už zobrazena: 1359 ×

Aktualizováno: 15. 10. 2018, 17:27