BAJT

Časopis Bajt patřil do poloviny devadesátých let mezi nejlepší české počítačové časopisy – obsáhlé recenze šly do hloubky, jen velmi málo prostoru bylo věnováno firemním prezentacím a profilům firem, které hardcore uživatele nezajímaly. Vydával jej Svaz uživatelů výpočetní techniky.

Později si šéfredaktor Bajtu Ladislav Zajíček uvědomil, že minimum zahraničních zpráv ho může diskvalifikovat v konkurenčním boji, a tak navázal spolupráci s renomovaným americkým Byte. Jenže přestup do druhé poloviny devadesátých let Bajt jako časopis nepřežil.

Jak Bajt zkrachoval? Někteří tvrdí, že právě proto, že nevycházel tolik vstříc firmám jako jeho konkurenti, a tedy proto, že jednoduše jako „hardcore“ časopis pro technické nerdy nemohl obstát na tak malém trhu v konkurenci vysokonákladových časopisů.

Jinak to vidí jeho šéfredaktor Ladislav Zajíček? „Bajt byl rozkraden zevnitř zaměstnanci, o čemž jsem v době, kdy ho rozkrádali, neměl tušení. Konkrétně šlo o škrcení příjmů z reklamy, což byl a je hlavní zdroj příjmů všech papírových časopisů. Dotyční zaměstnanci si založili reklamní agenturu a reklama pro Bajt šla do jejich agentury. O tom jsem se dozvěděl až po krachu Bajtu. Některé okolnosti nasvědčují tomu, že šlo i o plánovanou likvidaci Bajtu z reklamního trhu.“

Krach časopisu Bajt byl nepříjemný pro jeho předplatitele – svoje peníze za předplacený časopis už zpět nedostali. Aby jim to Svaz uživatelů výpočetní techniky nějak vynahradil, umožnil předplatitelům přístup k Internetu přes Bajt BBS. Později za cenu rovnající se předplatnému bývalého Bajtu (324 korun ročně) umožnil přístup k Internetu pro kohokoliv. Bajt BBS se tak prakticky stala nejlacinějším připojením k Internetu ve své době. To bylo vyváženo nevysokou rychlostí přípojné linky (původně modem 28,8 kbit/s) a počtem přípojných linek (cca čtyři).

Skutečnost, že namísto časopisu Bajt dostali předplatitelé připojení k Internetu, mnohé z nich nepotěšila a ještě dodnes ve spojení s časopisem Bajt padají názory, že čtenáře vydavatel okradl. Mnoho z čtenářů se totiž o pozadí krachu Bajtu dozvědělo jen málo. Ladislav Zajíček na tato obvinění odpovídal „Nikomu jsem osobně nic neukradl (a to nikdy v životě). Důsledky pádu Bajtu jsou pro mne hodně nepříjemné – nemám od té doby ani kde bydlet a všechno, co jsem měl, jsem dával nepodvádějícím zaměstnancům, kteří v Bajtu zůstali do jeho trpkého konce (a kdy už nebylo na mzdy).“

Stránka byla už zobrazena: 1072 ×

Aktualizováno: 22. 5. 2018, 11:51