tiskoviny/mikrobaze

Mikrobaze

Vznik Mikrobáze má z velké části na svědomí Ladislav Zajíček, ktrý působil pod pseudonimem elzet - vybudoval ji v rámci tehdejší 602 základní organizace Svazarmu (mimochodem, pokud vám číslo 602 připomíná název jisté české úspěšné softwarové firmy, tak správně, zakladatelé pocházeli také z této líhně). Mikrobáze byla opět klubovou slupkou, pod kterou klokotal velmi různorodý ruch. Netýkal se výlučně výpočetní techniky - i když ta byla prioritní.

Láďa si totiž velmi dobře uvědomoval, jaké velké možnosti mezilidské komunikace, svobodného šíření názorů skýtá právě výpočetní technika, která se právě v té době díky rozšíření malých mikropočítačů stávala dostupnou běžným občanům: podle relevantních odhadů bylo do tehdejší Československé republiky v polovině osmdesátých let různými cestami dovezeno kolem sto tisíc mikropočítačů ZX Spectrum. A právě tomuto malému zázraku (jak nám to tenkrát připadalo) Láďa věnoval svůj další publicistický zájem. Naučil se asembler a napsal si v něm textový editor pro ZX Spectrum. Když se ten asembler naučil, tak se rozhodl ho naučit ostatní - napsal knihu Bity do Bytu, která velmi přístupnou formou naučila celou plejádu dnešních programátorů prvním krůčkům v oblasti programování. Nebylo ji ale jednoduché vydat - nejprve ji Láďa množil jako klubový samizdat na jehličkové tiskárně (odrovnaly se na tom, tuším, asi tři hlavičky).

Nakonec se podařilo zlomit nakladatelství Mladá Fronta, která i přes nepříznivé recenzní posudky "odborníků" nakonec (hlavně díky snaze Jiřího Fraňka) knihu vydala - a dobře na ní vydělala. Na rozdíl od odborných příruček "recenzentů", které zůstávaly na pultech, se kniha Bity do Bitu velmi dobře prodávala.

Nejdůležitější ovšem bylo, že Láďa vydával časopis Mikrobáze - to ovšem zdaleka nebyl pouze ryze počítačový časopis. Publikační prostor v něm nakonec dostali i vyslovení odpůrci režimu. I časopis Mikrobáze byl nakonec zaškrcen, přesněji řečeno, Zajíček byl od něj zahnán a osiřelý časopis po jednom "znormalizovaném" čísle zanikl. Ale to už velmi brzo přišel 17. listopad a s ním i konec starého režimu.

Láďa hned v zimě roku 90 založil další "společenskou organizaci" - Svaz uživatelů výpočetní techniky a pod její hlavičkou začal vydávat časopis BAJT. BAJT se z černobílého jednobarevného časopisu postupně stal kultovním celobarevným měsíčníkem s více než šestnácti tisíci předplatiteli. Obdobně jako v americkém časopise BYTE se i v českém BAJTu mimo jiné publikovali nelítostné recenze hardwaru a softwaru (založené na přesných a opakovatelných metodikách a měřeních).