Bity do bytu

Vážený čtenáři, když jsem stál před úkolem, jehož výsledek držíš v ruce, sváděl jsem souboj nejen se stavbou celé koncepce učebního materiálu a volbou formy jeho podání, ale i s u nás vžitým způsobem zpracování obdobné tematiky na stránkách odborné literatury Nedalo mi to a se svým prvním rukopisem jsem běžel za odborníky. Jejich vyjádření lze shrnout do vět: "Docela hezký, ale chybí tam tohle a ono třeba externí komunikace na přikladu počítačové sítě a technologie výroby nových polovodičových vrstev a multitasking a transputery a taky by tam měl být komentovaný výpis textového editoru nebo databanky a ukázky práce s jinými mikroprocesory a srovnat assembler s dalšími jazyky a vůbec; víš je to takový nevědecký, chybí tomu matematicky formulované podloží a důkazy. A vůbec - proč se ještě zabýváš osmibitovým mikroprocesorem?" Nedalo mi to a běžel jsem za doktorem a uklízečem a právníkem a topičem a dalšími kteří se chtěli dostat za Basic. Jejich reakce byla odlišná. "Člověče, já už podle tý tví knížky assemblerem namaluju na obrazovce čárku. A to jsem si myslel bůhvíjak nedostupná věda to je. A syn se díky tobě stal králem kroužku mladých techniku. Představ si, můj kolega mi za ni nabízel pět set. Nemáš ještě nějakou?" Jeden renomovaný redaktor se po přečtení prvotního tvaru dílka hluboce zamyslel, pak: "Podívejte, já to vidím takhle - vyjít by to mělo. Ale ten začátek je příliš hustý. Vy jste to dával číst lidem, kteří po tom prahli. Jenže když to bude na pultu knihkupectví, koupí si to za nějakých XX korun kdokoli. A když těm, které na samotné programování v assembleru nebudou mít buď čas nebo koncentraci, nedá se něco aspoň první kapitola upravit, budou těch XX korun najednou cítit jako velkou ztrátu. A přece byste nechtěl, aby v prodeji vaší knihy soupeřil n. p. Kniha s antikvariátem jak v podobných případech někdy býváme svědky. Dal jsem si to všechno dohromady a přidal zamyšlení o tom, jak se před nějakou dobou stal automobil celospolečenským fenoménem. Kdybych psal knihu o jeho užívání v partii věnované řazení rychlosti by mi technik formule 1 radil popsat převodovku se všemi jejími kolečky a ozubeními, ocelář by požadoval pojednání o odlití skříně, strojař o opracování hřídelí na automatické lince, konstruktér o stavbě spojky, chemik o syntéze oleje. Kdo chce a baví ho to, tráví volný čas pod podvozkem svého vozu. Míru své odbornosti sobě určuje sám a podle toho volí nákup potřebné literatury, ať už je doktorem, zelinářem, úředníkem či novinářem.
Vzpomněl jsem i svých asemblerových začátku - jak nelehko jsem sháněl alespoň útržkovité informace o funkcích jednotlivých instrukcí, kolik asemblerových výpisů jsem musel vyluštit než se mi počalo ozřejmovat, jak to vlastně všechno pracuje a jak by mně tenkrát nějaká ucelená, souhrnně podaná informace byla tou nejpomocnější podanou rukou. A vím, že ji dodnes hledají mnozí z těch, kteří chtějí od svého počítače něco víc, než jim může poskytnout herní automat.
Počítač se stal společenským fenoménem přístupný příslušníkům všech vrstev obyvatelstva reprezentantům všech druhů povolání a zaměstnání. Publikace se obrací ke všem, kteří chtějí poznat základy programování ve strojovém kódu resp. assembleru mikroprocesoru Z80. Proto je zvolena co nejpřátelštější forma podání tématu Učebnice v symbolickém souznění, s názvem programu START, není odlehčeným čtením do tramvaje, ale ani nesupluje vysokoškolská skripta. Postup a forma výkladu byly vyladěny tak, aby čtenář v průběhu výuky nenarážel na černé díry. Prakticky bylo potvrzeno, že každý, kdo si text postupně projde, může začít psát jednoduché programy v assembleru Z80. Pokud se čtenář ještě nesetkal s instrukčními soubory jiných mikroprocesoru, po osvojení učební látky mu nebude činit větších problémů přechod na kterýkoli z nich. Učebnice je rozdělena do tři částí.
První je věnovaná začátečníkům, kteří neznají základy toho, jak to v počítači obecně funguje a vypadá, co je to binární logika, programové řízení, apod. Jim především lze jen doporučit, aby si tuto část bedlivé prošli, protože bez znalostí v ní obsažených se nelze pustit do efektivního studia vlastních instrukcí assembleru. Ve druhé části se čtenář postupně seznamuje s jednotlivými instrukcemi mikroprocesoru Z80. Podrobný výklad každé z nich je doplněn řadou ověřených, bohatě komentovaných příkladů původních i vybraných z odborné literatury obdobného zaměření. Na těchto příkladech si každý přímo na obrazovce počítače může procvičit a ověřit funkce všech instrukcí assembleru Z80.
Všechny programové příklady jsou voleny nezávisle na typu počítače. Jsou tedy aplikovatelné na jakémkoli počítači s mikroprocesorem Z80. Nezbytným předpokladem aplikace je základní programové vybavení pro tvorbu programu v assembleru - editor pro zápis programu spolu s generátorem pro překlad assembleru do strojového kódu a alespoň jednoduchý monitor pro výpis obsahu paměti a ladění programu. Těchto systémových programu je celá řada. Protože se ve svých funkcích i obsluze liší jejich ovládaní, je nutno se naučit podle manuálu vydaného výrobcem. Třetí část přináší praktické rady pro vlastní programování. Tabulky a kresby v příloze obsahují základní údaje, bez kterých se během tvorby vlastních programů neobejde ani zdatnější programátor. Omezený rozsah publikace nedovolil uvést vše co s programováním v assembleru souvisí. Tak v ní např. nenajdete informace o podmíněných překladech makroinstrukcí, zakládaní a využívání knihoven programu, ladících a jiných speciálních technik. Rovněž nezbylo místo pro ukázky programové řízeného přenosu dat mezi počítačem a externími zařízeními atd. Touto širokou problematikou se nepochybné budou zabývat další publikace, které postupně vyjdou v Mladé fronte i jinde.
Na závěr bych chtěl poděkovat lektorům učebnice za podnětné připomínky a nápady. Věřím, že díky laskavé péči nakladatelství Mladá fronta se tato publikace stane vítaným pomocníkem všech, kteří chtějí proniknout do tajů programovaní v jazyku, který je počítači nejbližší.
Autor.

Stránka byla už zobrazena: 556 ×

Aktualizováno: 2. 7. 2018, 08:05