tiskoviny/mikrobaze/cpm13

Postavte si s námi diskový řadič /7/

Daniel Meca, Herbert Urbanec

(Zdroj: Mikrobaze hobby 1/1991, str.8-11)

Tak tedy k vlastnímu Betadisku. Soudě podle nebývalého dopisového ohlasu a také podle počtu EPROM, které jsem se svými přáteli programoval, bude asi v nejbližší době Betadisk nejrozšířenější periferní zařízení pro ZX Spectrum.

Byl jsem upozorněn, že LECROM dokáže posunuti začátku Basicu, které bylo popisováno v Mikrobázi 10/89, udělat přímo, příkazem ERASE "I", určeným původné k odstranění systémových proměnných pro ZX Interface I. Tento příkaz lze použít i v programvém řádku. ISO-ROM má sice příkaz obdobného účinku, ten však je možno použit pouze v přímém přikazověm režimu. Je to příkaz "$".

Dále musím upozornit, že po zrušení systémových proměnných Betadisku (což je nutný důsledek posunutí začátku Basicu zpět na 23755) si při prvním zavoláni TR-DOS znovu testuje rychlost krokování mechaniky a počet jejich stop.

Ve druhém pokračování seriálu jsem napsal, že při prvním startu je automaticky spuštěn program "boot". Správně mělo být uvedeno, že "boot" se automaticky spouští po inicializaci v EPROM Betadisku, tedy po resetu na řadiči.

Mnoho čtenářů si stěžovalo na špatnou dostupnost a vysokou cenu Schottkyho diod. Tedy: V době psaní návodu byly tyto diody k sehnání běžné a to za cenu asi 3,60Kčs. V případě jejich nedostatku lze použít i běžné diody, zhorši se však poněkud odolnost zapojeni proti impulsnímu rušení. Je také možné nahradit vždy dvojici diod a přislušný odpor do plusu hradlem AND (74LS08). Takové řešení je z hlediska spolehlivosti a odolnosti systému vlastně nejlepší.

Je dobré dát ty IO, které přímo komunikují s mechanikou do soklů. Jedná se vlastně o IO8 na desce řadiče. Pokud se pak někomu povede otočit napájení mechaniky, není problém vyměnit tento IO, který to zpravidla odnese (na vstupy se dostane 12V).

Rozhodně lze doporučit použití patic pod EPROM a pod WD 1793.

Na desce systému jsou nevyužité invertory 1 a 3 IO1. Dají se použit na indikaci přepnuti do systému Betadisk (z vývodu 9 IO5). Dioda svítí při přepnuti do TR-DOSu. Je však nutno upozornit, že TR-DOS odskakuje do ROM Spectra na jednotlivé rutiny.

Také je nutno upozornit na zakončovací odpory v mechanikách. Pokud jsou zcela odpojeny, bude vše pravděpodobně fungovat, ale mohou vzniknout problémy ze špatného přenosu dat, zvlášť při delším kabelu. Při více připojených mechanikách je nutno ponechat zakončovaci odpory jen v jedné, nejlépe poslední mechanice. Jinak jsou výstupy řadiče přetíženy a celek obvykle nefunguje.

Vyplatí se skutečně použit konektor a ne dráty k propojení obou desek. Pokud použijete FRB a dolů (na desku systému) dáte samičku, získáte možnost připojení k jiným deskám při oživování. Můj přítel a jeden z prvních externich spolupracovníků redakce své poznatky se stavbou a oživováním Betadisku dokonce literárně zpracoval, takže bude nejlepší jeho poznatky uvést v (téměř) nezměněné formě.

Tak tedy Herbert Urbanec píše:
Právě před několika okamžiky jsem objevil příčinu jedné z nejpodivuhodnějších závad řadiče Betadisku. Systém záhadně a naprosto neočekávaně padal bez jakýchkoliv zjevných příčin vždy v nejnevhodnější chvíli, navíc bez možnosti vysledovat jakoukoliv souvislost či pravidelnost. Již jsem pomalu začínal věřit na ufouny. K dovršení všeho měla však závada přece jenom jednu spolehlivou vlastnost. Projevila se zásadně v okamžiku, kdy jsem zdánlivé naprosto funkční řadič uvedl zakrabičkováním do finální podoby, zatimco při testování samotného bastlu na stole chodilo vše bez závad.

Po již bůhví kolikátém sestaveni a rozebráni řadiče a pro jistotu také ověřeni naprosto shodného chováni závady i na jiných Spectrech jsem byl poněkud zdeptán a pomalu jsem začal uvažovat o nějakém jiném oboru lidské činnosti, například o pěstování mrkve. Nakonec jsem se rozhodl zanechat marného snažení a odložit neúspěšnou práci do vzdálené budoucnosti. Avšak při opětovném sestavování řadiče zpět do kompaktního tvaru jsem konečně přišel na důvod veškerého záhadného chování Betadisku. Testovaný řadič byl ve složené i v rozebrané podobě v naprosto stejném stavu až na jednu zcela nepatrnou maličkost. Vzhledem k tomu, že tlačítko Magic button bylo napevno zabudováno ve stěně krabičky, bylo nutno vždy při demontáži odpájet jeho přívody a řadič testovat v rozebraném stavu bez něj.
No a tato zanedbatelná maličkost byla příčinou všech problémů. Při pohledu do schematu je možno zjistit, že jeden vývod tlačítka je připojen na /A vstup 74LS123 a druhý je spojen se signálem /MRQ počítače. A tak věren heslu, že na každou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná nesprávná odpověď, usoudil jsem bez sebemenších rozpaků, že za vše mohou příliš dlouhé přívody k tlačítku. Toto přesvědčení mi vydrželo celé dva dny, než jsem objevil skutečnou příčinu výše uvedených zapeklitých problémů.

Kdysi dávno, v době vzniku mého řadiče, jsem jej vybavil jediným pro mne tehdy dostupným tlačítkem. Poslední dobou se mi však jaksi znelíbila jeho zářivě rudá barva, tudíž jsem je vyměnil za obdobné v barvě zelené. A zde byl pes (či spíše přímo slon) zakopán! Neb tlačítko, co do vnější podoby až na barvu zcela shodné se svým předchůdcem, bylo totiž zákeřným kapitalistou vyrobeno jakožto rozpínací a tudíž s naprosto opačnou funkcí než důvěru ztrativší starší kolega.

A jako u každé správné bajky - na závěr úvodu výchovné poučení: ufouni mají dozajista dost problémů sami se sebou, natož aby se ještě starali o nás, no a co se mrkve týče, ta snad poroste i bez mého cenného přispění!

Avšak nyní již vzhůru dolů k dalším problémům okolo stavby a oživování řadiče Betadisku. Nejdříve bych se rád vrátil k poslednímu číslu Mikrobáze [6], kde se nechtěné objevila poněkud zavádějící informace. Na str. 8, pátý řádek od shora v leven sloupci - na chování TR-DOSu by se nemělo nic změnit - tedy pro upřesněni, nezmění, se nic co do výsledného efektu libovolného příkazu, avšak doba odezvy na většinu příkazů je několikanásobně delší než bez připojené desky řadiče. To nám umožňuje otestovat funkčnost řadiče i bez připojené mechaniky (nemáme-li ji například v dané chvíli k dispozici), tedy alespoň do té míry, že se můžeme bezpečně ujistit o tom, že žije vlastní řadič (IO5) a dále IO4 a polovina IO2, rovněžtak o správnosti propojení obou desek. Zbytek desky řadiče je však již stejně nutno testovat s připojenou mechanikou. Máme-li k dispozici více mechanik, je lepší (alespoň ze začátku) použít pouze jednu, pokud možno již otestovanou. Taktéž se nedoporučuje příliš dlouhý kabel mezi řadičem a mechanikou (a to nejen pro testování ale posléze i pro vlastní provoz).

Dále bych se rád chvíli podrobněji věnoval otázce spolupráce LECROM (popis viz [7]) s Betadiskem. Jednak proto, že je již mezi Spectristy hodně rozšířena a celkem oblíbena, ale i proto, že ji sám od počátku s Betadiskem používám a mohu zde tudíž uvést několik zajímavých drobností, které je určitě užitečné při práci s touto kombinací znát. První a základní odlišností od původního chování s originální ROMkou Spectra (a pro některé uživatele možná tak trochu problém), spočívá v tom, že nefunguje příkaz TR-DOSu RETURN. Je to způsobeno jiným obsahem LECROMky oproti původní ROMce, což má za následek to, že při použiti tohoto příkazu se nedostaneme zpět do Basicu, jak bychom očekávali a především potřebovali, nýbrž zůstaneme v TR-DOSu. Tento nedostatek se dá ovšem obejít jinou příjemnou vlastností LECROMky, totiž takzvaným trojhmatem, tedy: symbol shift + space + B, po kterémžto se dostanem do monitoru a odtud již příkazem Q do Basicu (viz výše zmíněný popis). Při zadávání příkazů přímo z Basicu za použití sekvence RANDOMIZE USR 15619: REM: příkaz je vše v pořádku a návrat do Basicu proběhne bez problémů.

Naprosto stejnou příčinu má i další odlišnost v chování Betadisku ve spojeni s LECROMkou - nelze použít celkem výhodné funkce resetování přepínačem na řadiči (viz 2) a [6]). Při zamýšlené úpravě TR-DOSu bude však na tyto nedostatky již panatováno, (Mimochodem, stálo by za to také upravit LECROM tak, aby správně spolupracovala s Betadiskem a ne s tak archaickým, i když dosud rozšířeným zařízením jako je ZX Microdrive. O této úpravě už redakce začala jednat s J. Lamačem. - pozn. red.)

S tím vším také souvisí otázka úpravy dekódováni relaci adresy Betadisku. Tato varianta je určena pro ulehčení práce těm, kteří vlastnili předchozí verze Betadisku, aby nemuseli své staré programy pracně přepisovat při použití nového řadiče. Domnívám se ovšem, že problémy toho druhy jsou většině nových majitelů Betadisku naprosto cizí. Při LECROMce (popřípadě i některých jiných ROMkách), kdy stejně nelze zmíněnou úpravu použít, je patrně nejlepší vynechat součástky určené pro tuto variantu. (ISOROM nekoliduje - pozn, red.) V tom případě ovšem nezapomeňte osadit propojku místo R7!

A ještě v návaznosti na to několik drobností k přepínači sloužícímu jako reset a zároveň také jako selekt pro verze 128. Zde musím upozornit na jednu drobnou chybičku, vyskytující se v zapojení tohoto přepínače. Dle schematu v [2] na str. 11 je střední poloha poloviny přepínače u D6 nezapojena, správně by však měl být tento vývod spojen s vývodem Grn, aby ve střední poloze nedocházelo k náhodnému startu Betadísku po resetu. (Nejde zde o chybu ve schematu, ale o konstruktérsky prohřešek, vynucený tím, že se prodávájí velice roztomilé přepínače s nevyvedenou střední polohou - pozn. red.) Rovněžtak z naprosto stejného důvodu je jistější při neosazení přepínače alespoň spojit na desce jeho vývody označené Blu a Grn (tedy vlastně opravená střední poloha), aby bylo spolehlivé zajištěno, že po každém resetu opravdu skočí program do Basicu a ne do Betadisku. Hloubavějši povahy již dozajista přišli na důsledky, které má tato náhodná volba ve spojení s LECROMkou. Tu a tam prostě Spectrum po resetu a hlavně téměř vždy po zapnuti jaksi zabloudí a nám nezbývá než znovu použít poslední pomoc resetu k nápravě situace. Po tomto úkonu však opět záleží na vůli boží, na čí stranu se vlastně přikloní a veškerá naše snaha se pak spíše podobá populární hře sudá lichá či simulaci hadu mincí. (Tato situace nastane snad jen někdy po resetu na Spectru při přepínači ve střední poloze. Po resetu přepínačem se spolehlivě skáče do TR-DOSu a při resetu na Spectra a přepínači v krajní poloze se vždy skočí do Basicu. - pozn. red.)

Takže malé shrnuti: jako patrně nejefektivnejši varianta se jeví použíti pouze jednopolového dvoupolohového přepínače (viz [6], odstavec vpravo nahoře), přičemž majitelů 128 se týkají stejné důvody ohledně dřívějších verzí (viz výše), pro než je prakticky zbytečné osazovat další přepínač (či spíše vypínač). A vlastníci starých dobrých gumáků, kteří snad ještě nemají zabudovaný reset v počítači, mají jedinečnou možnost vybavit jej touto, vymožeností prostřednictvím Betadisku.

Abych však nezakufroval daleko od původního námětu, tedy LECROMky v družném soužití s Betadiskem. Z předchozího textu bylo patrně možno nabýt klamného dojmu, že tato kombinace oplývá spíše nevýhodami než zjevnými výhodami, pokusím se však vyvést Vás z omylu. Budu s dovolením předpokládat, že vymoženosti LECROMky jsou Vám již alespoň částečně známy, ať již z vlastní práce s ní, nebo popřípadě z podrobného popisu v [7]. Omezím se proto pouze na používání některých jejích příkazů v souvislosti s prací s Betadiskem bez širšího vysvětlování funkce vlastních příkazů. A vezmeme to pěkně popořádku. Po zapnutí či resetu se nacházíme v úvodním menu. Pokud hodláme rovnou začít pracovat s diskem, máme samozřejmé možnost skočit do Basicu a poté známou sekvenci RANDOMIZE USR 15616, popřípadě s využitím možnosti používat zkracování příkazů ra.u,15616. Každopádně nás to bude od začátku až do konce stát v nejlepším případě alespoň 12 stisků kláves. Je tu však k dispozici daleko jednodušší a rychlejší možnost. Z úvodního menu skočíme do monitoru a z něj potom příkazem g3d00 (což je hexadecimální ekvivalent adresy 15616) rovnou do systému Betadisku. Zde je tedy přístupová doba pouhých sedm úhozů. A nyní již vesele můžeme bušit příkazy TR-DOSu.

Jsme-li navíc zvyklí na velmi příjemnou vlastnost LECROMky, umožňující veškeré příkazy normálně vypisovat (rozuměj znak po znaku a nikoliv používánim klíčových slov), neleží nám v cestě žádná překážka, abychom takto mohli činiti i v tomto případě. Využíváme tak další skvělé vlastnosti Betadisku, který vzhledem k možné spolupráci se Spectrem 128, dokáže tokenizovat (víz [2], str. 10 vlevo dole) zadávané příkazy naprosto stejně jak jsme na to zvyklí z LECROMky. Samozřejmě ovšem s výhradou používání zkratek, neboť je původní výrobce Betadisk nenaučil (mezi různými nápady na úpravy TR-DOSu se také tudíž objevil i takový, který by to umožňoval).

A již slyším křik některých z Vás, copak že je to za výhodu pracně datlovat někdy již i tak dost složité příkazy a programy. Pravda, používání klíčových slov je sice v zásadě výhodné, ale také ne vždy. Musíme-li totiž psát na klávesnici typu gumák, potřebovali bychom chvílemi vzhledem k rozsáhlému shiftování psát snad i nohama. (Nesahejte mi na gumák! - pozn. red.) Taktéž nemalá část Spectristů, vlastnící z nejrůznějších důvodů jinou než originální klávesnici, popřípadě používající externí klávesnici vzhledem k pohodlnějšímu psaní, bude považovat tuto vlastnost za výhodu. Obvykle jen minimální množství těchto klávesnic se může pochlubit kvalitním nebo vůbec alespoň nějakým popisem tlačítek klíčovými slovy. Též ta část Spectristů, kteří používají svůj počítač i k poněkud užitečnějším činnostem, než je okamžitá dezintegrace všeho živého, co na obrazovce pobíhá, poskakuje či poletuje, přičemž navíc řada z nich umí psát na stroji a tím pádem i na počítači (nebo také naopak), dojde nakonec k jedinému možnému závěru, že totiž psaní na standardní klávesnici je i přes nutnost vše vypisovat nakonec rychlejší než úsporné používání klíčových slov.

Vzhledem k již celkem dlouhé době, jež uplynula od zveřejnění obrazců plošných spojů řadiče, okruh majitelů osazených (a povětšinou fungujících) desek v nejrůznějších stadiích montáže (popřípadě demontáže) utěšeně vzrůstá. Zároveň vzrůstá množství nejrůznějších problémů s oživováním. V určitých případech by dozajista zbledli závistí i ti největší odborníci okultních věd. Vzrůstá tedy také počet dotazů jak na to. Téměř neuvěřitelné je též množství odvážlivců, kteří nemaje jiných možností, vydali se trnitou cestou plošných spojů neprokovených, ba nezřídka i žádných. Tváří v tvář těmto nadbastlířům se musím přiznat, že po množství předchozích (povětšinou ne právě radostných) zkušeností jsem v tomto směru naprostý zhabělec, nehledě na to, že znám úspornější a rychlejší metody, jak se stát čestným chovancem některého z psychiatrických ústavů.

Abych byl ale objektivní, dle určitých zpráv již existuje několik šťastlivců, kteří touto úmornou metodou dospěli k úspěšnému konci, takže poštěsti-li se nám někoho takového ulovit, snad se podaří jej přesvědčit, aby se s námi a tedy i s Vámi podělil o své nevšední zážitky. (Je to jednoduché, dělat si "šprťouchlata" z těch hrdinů, kteří v naprostém zoufalství staví Betadisk takhle složitým způsobem, ale oni zatím neměli jinou možnost. A zde právě přichází redakce Mikrobáze hobby se svou troškou do mlýna. Máme konečné od jedné firmy přislíbenou výrobu prokovených plošných spojů za snesitelnou cenu. Za obě desky Betadisku se dohromady nemělo zaplatit víc než 400,-Kčs. Jestli tato nabídka zůstane v platnosti i v roce 1991, to se uvidí. Proto pište do redakce. - pozn. red.)

Takže tedy alespoň nejčastější závady a záludnosti, které by se mohly při stavbě a oživování řadiče objevit (a nebo také až při používání, což však nikomu vůbec nepřeji, neboť za paseku, kterou může způsobit taková zákeřné maskovaná chybička, by se občas nemusel stydět ani velmi zdatný dřevorubec). Až neuvěřitelné množství závad nemá vůbec svůj původ v zapojení řadiče. Tudíž ještě předtím, než se chopíte dláta a kladiva, pečlivě si projděte tyto body:

je řadič správně a úplně zasunut (nemusím snad zdůrazňovat samozřejmost požadavku, aby se při jakékoliv takové operaci, týkající se připojování či odpojováni řadiče ponejprv odpojilo napájení).
je k testováni používané Spectrum naprosto funkční a v pořádku? V případě nutnosti se pokusíme přemluvit kolegu, aby nám k těmto pokusům zapůjčil své Spectrum (ale nevím, nevím, vždyť auto, manželka a počítač se nepůjčují).
v drtivé vetšiné případů, kdy Vaše Spectrum samotné naprosto spolehlivě a bez sebemenší chybičky pracuje a přitom si ani neškrtne s Vašim řadičem, který však vesele komunikuje se všemi ostatními Spectry v blízkém i dalekém okolí, spočívá závada téměř stoprocentně v nepřítomnosti signálu /M1 (strojový cyklus procesoru) na přímém konektoru Spectra a tedy i na samotném vývodu procesoru. Tento vývod vůbec obzvláště často rád odchází do věčných lovišt (já sám již oplývám stádečkem sedmi Z8OA-CPU, kulhajících na jednu nožku). Mimo jiné má tato populární závada ještě další variantu (jak již možná někteří opět správně tuší), naprosto stejně netečně se k takto postiženému Spectru chová například Interface 1 a řada dalších zařízení, pracujících na stejném principu (viz [2], str. 9, druhý odstavec).
občas se také povede při skládání sendviče, že ujedeme o nějaký ten pin vlevo či snad radši vpravo, nebo dokonce i o řadu nahoru popřípadě dolů; potom nám jen už zbývá modlit se, aby to nebylo ujeti poslední (pak můžeme hovořit o tom, jak Betadisk stále ne a ne chodit až nakonec odešel).
děláme-li již pokusy ve velkém, s mechanikou, neuškodí se z času na čas přesvědčit, zda tato oplývá všemi příslušnými napětími na určených místech a naopak neoplývá jimi na místech nevhodných (12 voltů pravda není zrovna životu nebezpečné napětí, avšak někteří brouci (ač již v řadiči nebo i v mechanice) jsou značné netýkavky a třeba by je takové legrácky záhy přestaly bavit.
co se předchozího bodu týče, množství dotazů se rovněž točí okolo napájecích konektorů mechanik; nuže všechny standartni mechaniky 5¼" 3½" palce mají napájeci konektor se čtyřmi vývody, označenými na obou protikusech a povětšinou i na plošném spoji postupně čísly od jedné do čtyř, u některých typů 3½" je však místo čísel použit nepřehlédnutelný výstupek u vývodu č. 1, navíc jsou tyto konektory v nesymetrickém provedení s klíčem, takže jeho zasunutí jinak než je zamýšleno již vyžaduje notnou dávku zručností (myslím, že spíš fyzické i duševní síly - pozn. red.); oba typy mechanik mají shodné dva prostřední vývody (tedy čísla 2 a 3) spojeny se zemí a nyní pozor! 5¼" má na vývodu č. 1=12V napětí a na č.4=5V, zatímco u 3½"je tomu přesně naopak, tedy č.1=5V a č.4=12V; ovšem ani nyní není všem starostem konec, neboť jsem již viděl zaručené originální 3½" mechaniky s obráceným napájením a právě tak i naprosto nefiremní úpravu 5¼", u které jistý dobrák nejprve vypájel a posléze opět připájel opačně napájecí konektor.
vše, co bylo řečeno o funkčnosti či nefunkčnosti Spectra se samozřejmé plně týká veškerého dalšího použitého příslušenství, tedy máme-li k tomu možnost, důkladně nejprve otestujeme diskovou mechaniku, nejlépe opět na osvědčeném kolegovi, vlastnícím již naprosto spolehlivě funkční Betadisk nebo se z něj naopak pokusíme vymámit jeho již ověřenou mechaniku i se spojovacími kabely.
rovněž ne každá právě používaná disketa se také opravdu jako disketa chová, sám mám již také několik takových exemplářů rozvěšených po pokoji jakožto dekoraci.
některé záhadnější problémy, ponejvíce naprosto nepravidelně se objevujíci chyby při nahrávání dat z disku, jsou způsobeny nevhodným, většinou slabým zdrojem, ať již pro diskové mechaniky, nebo i pro vlastní počítač. Tedy napětí zdroje musime měřit nejen naprázdno ale především při zatíženi. Nezřídka jsem viděl originální zdroj, kterému po připojení na všelijak ověšené Spectrum jaksi došel dech, nedávno jsem zase naměřil u profesionálního zdroje, kterému výrobce zaručoval tlusté parametry 5V/2.5A a 12V/1.5A po připojení pouhých dvou mechanik místo 12V jen 10.4V a na 5V dokonce 3.4V! (takže důvěřuj ale proměřuj)
i napěťové stabilní zdroj však může mít ještě další nedostatky, vypadávání či napětové špičky a jiné poruchy, ať již za vydatného přispění rušením po síti (v mém případě je například ledniČka často spolehlivější než reset).
důvodů nesprávné či dokonce absolutně žádné funkce řadiče je mnohem víc, než bych zde mohl vůbec vyjmenovat, takže na závěr alespoň ještě jednu dobrou radu, zkuste případné závady nehledat pouze ve vlastním hardware řadiče, ale také v jeho blízkém i vzdálenějším okolí (vždyť svět je přece tak malý)

Zdálo by se tedy, že většina problémů je již vyřešena, diskové mechaniky si konečně pod bedlivým a neomylným dohledem Betadisku vesele stepují, od krbu se line příjemné teplo, odsouvající hrůzy za okny zuříci sněhové bouře kamsi do jiné galaxie a... A když tu náhle poetická idylka je nečekaně přerušena. Jak již patrně správné tušíte, svých práv se začínají, domáhat naši kolegové takyskorospectristé, tedy majitelé stále se rozrůstajícího stádečka Didaktů všech barev a nejrůznějších smyšlení (rychlost, s jakou dokázal výrobce pohotově několikrát modifikovat svůj výtvor je vskutku obdivuhodná).

Tyto poněkud zmutované klony Spectra, však mají i přes své drobné masařky dvě naprosto nesporné výhody - jsou v poslední době dostupnější než původní výrobek a především z nich lze velmi nenáročnou přestavbou vyrobit téměř stoprocentně kompatibilní Spectrum a dosáhnout tak počítačového Olympu. A tak na otázku, zda lze připojit Betadisk k Didaktiku, existuje jednoznačně pozitivní odpověd. Obecně lze totiž připojit cokoliv k čemukoliv (horší to pak někdy bývá se sháněním nového zařízení); záleží pouze na míře vynaloženého úsilí ve vztahu k dosaženým výsledkům. Vždyť i takové átéčko je vlastně přímo báječnou externí klávesnici a přídavnou pamětí, popřípadě i náhradním displejem pro tak dokonalý počítač, jakým Spectrum bezesporu je a ještě dlouho bude. Prozatím alespoň několik základních rad:

Betadisk lze v podstatě bez jakýchkoliv úprav používat i ve spojení s Didaktikem, ovšem samozřejmě po dodání externího napětí 9 a 12 voltů pro desku řadiče.
totéž tvrzení se bohužel již nedá použít i ve směru opačném, Didaktik se totiž bude muset alespoň minimálně upravit, aby byl schopen spolupráce s Betadiskem. Zároveň vás však mohu všechny uklidnit tím, že případné připojení Betadisku k ještě neupravenému Didaktiku nemůže způsobit zkázu jednoho ani druhého.
hlavním a základním původcem všech nesnází s připojením Betadisku k Didaktiku je obvod paralelního styku 8255A, osazený přímo v počítači. Při důkladnějším prostudování zapojení desky operačního systému (viz [2], str.11) a také vlastních obrazců plošných spojů (třetí strana obálky [5]) nám určitě nemůže uniknout, že veškeré signály Spectra jsou průchozí deskou systému kromě jediného signálu /IORQ, který je na pokračovacím konektoru řadiče nahrazen signálem /IORQ, (viz také popis v [2], str. 9, druhý odstavec vlevo). Tak řadič v době své funkce zabraňuje, aby mu ostatní periferie lezly do zelí. To, že zde je periferní obvod zapojen de facto před Betadiskem místo za, jak by tomu správně mělo být, je onou výše zmíněnou příčinou problémů. Pomoc je celkem snadná, v podstatě jde o to, aby byla pětapadesátka v době práce s diskem odpojena, ať již automaticky, nebo alespoň ručně. Podrobný popis úprav i s postupem je již připraven do dalšího pokračování. Pro ty nedočkavé alespoň malý námět: Díky tomu, že ve většině verzí Didaktiku je 8255A osazena v soklu, stačí ji prostě vyloupnout a vše bude již v pořádku, samozřejmě ovšem za tu cenu, že prozatím nebudeme mít k dispozici služby odstraněného obvodu. Pro vyzkoušení to však stačí.

Největším paradoxem na celé věci ovšem je, že ač majitel pravého čistokrevného Spectra (nyní tedy spíše již pouze původem než čím jiným), trápil jsem se s tímto problémem značně dlouhou dobu, neboť jsem si mezi jinými úpravami zabudoval do svého miláčka i onu výše zmíněnou pětapadesátku."